Znojmo

Dneska (pátek 21.7.2006) jsem vyrazila před prací do Znojma - ještě nikdy jsem v tomhle městě nebyla, tak jsem se tam rozhodla podívat. Jela jsem z Brna v půl osmé, ve Znojmě jsem byla něco před tři čtvrtě na devět a bus zpátky mi jel ve 12:00. Takže jsem měla něco málo přes tři hodiny na procházku městem a případně prohlídku nějakých památek.

Vyrazila jsem k jednomu z místních infocenter, k tomu na Obrokové ulici. Nachází se u radniční věže, která není k přehlédnutí, takže ho najdete bez problému. Ve všední dny je otevřeno už od osmi ráno, tj. hodinu předtím, než otevírají první památky - takže máte možnost zde zjistit, kam všude se můžete podívat. Milá slečna mi poradila, co všechno je možné ve městě vidět (o hradě, rotundě a podzemí jsem věděla, o dvou věžích a několika chrámech nikoli), dostala jsem mapu s vyznačenou trasou po památkách, koupila jsem si pohledy a dvě turistické známky a vyrazila jsem na hrad.

Hrad je otevřený od devíti, já jsem se dostala na prohlídku od půl desáté - a šla jsem na ni jako jediná. A protože jsem byla sama, dostala jsem jen výklad v deskách a byla jsem vypuštěna do hradu sama, bez doprovodu. Prohlédla jsem si jak císařský sál, kde jsou portréty habsburských panovníků a vojevůdců (portréty vznikly v 17. až 18. století zřejmě na objednávku znojemské radnice), tak vstupní sál s výmalbou panovníků od praotce Čecha po Karla VI. Pokračovala jsem do stálé expozice Z dějin Znojemska, kde mě nejvíc zaujaly střelecké terče a černá kuchyně.
Je mi líto, že jsem neviděla rotundu sv. Kateřiny zevnitř.. A vlastně ani zvenku - střecha prochází opravou/rekonstrukcí, tak je rotunda obalena lešením. Díky tomu je rotunda letos otevřena pouze o víkendech, zatímco jindy bývá otevřena i přes týden.

Z hradu jsem si to ostrým krokem namířila ke znojemskému podzemí - prohlídka začínala v deset a já měla necelých 10 minut na přesun. Stihla jsem to a po zakoupení vstupenky (30,- Kč pro studenty) jsem počkala spolu s ostatními na pana průvodce. A za chvilku už jsme sestupovali po schodech do unikátního komplexu chodeb, který se rozléhá pod celým Znojmem. Podzemí bylo původně využíváno jako sklepy - má čtyři úrovně, které vznikaly podle toho, jak Znojmo rostlo. Tak se i o Znojmě dá říci, že stojí na Znojmě... Prohlídka v podzemí trvala asi 45 minut, sešli jsme až do třetí úrovně, přístup ke čtvrté je zazděný. Bylo možné se podívat do tzv. jezuitského vodovodu - ten je 2,5 km dlouhý a odvádí vodu z pramene u bývalé jezuitské koleje do Dyje. A pak následoval košt u Znovínu... To bylo něco pro mlsné jazýčky... Pak už jsme byli vyvedeni ven, zase zpátky do tepla - v podzemí je totiž stabilní teplota 13-14 stupňů, což byl rozdíl zhruba 20 stupňů mínus oproti venkovní teplotě... Ale bylo tam krásně vlhko, takže se mi tam (jakožto astmatikovi a alergikovi) dýchalo hodně dobře...

Po podzemí jsem přemýšlela o návštěvě jedné z věží, Vlkovy nebo Radniční. Nakonec jsem zavrhla obě. Byla jsem tam sama, takže bych to nezvládla - skrz Radniční vedou železné schody, které se prý při chůzi trochu hýbou... A na Vlkovu zase vedou dřevěné, skrz které je vidět dolů. No prostě nic pro mě bez podpory. Takže jsem místo toho zamířila k římskokatolickému farnímu kostelu sv. Mikuláše a ke Svatováclavské kapli. Sv. Mikuláš se opravuje, takže je jen možné nahlédnout na krásný barokní oltář. Zato Sv. Václav, pravoslavný kostel, je otevřený. A ve spodní kapli je umístěna výstava fotografií z doby, kdy ještě na Dyji nebyla vodní nádrž... Pěkné, opravdu. I sám kostel/kaple stojí za shlédnutí.

Pak už jsem se vydala hledat odjezdové místo autobusů - zbývalo mi asi 40 minut do odjezdu a nemohla jsem si dovolit, aby mi bus ujel. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem to správné místo našla (znojemský autobusák je momentálně rozkopaný, mám pocit, že až na výjimky nic nestaví tam, kde má).. A po dvanácté už jsme upalovali směrem na Brno.