Po vyhlídkách

Zase se týden s týdnem sešel a máme tu další víkend. Tedy přesněji sobotu 27.5.2006. I na tento den byl naplánovaný výlet - tentokráte nazvaný Po vyhlídkách. Sešli jsme se v 9:45 (dorazila jsem později, ujela mi šalina) na hlavním nádraží v hojném počtu pěti lidí a jednoho psa - já, Puding, Lillien, Ilicz, Petr a Benny. Účast byla tedy takřka nadprůměrná... Koupili jsme lístky do Řikonína, já si koupila snídani a vzhůru sednout si do vlaku, abychom odcestovali na start naší cesty.

Vlakem jsme úspěšně dojeli do Řikonína na zastávku a po silnici jsme sešli 300 metrů k rozcestníku. Na nádraží mě dostala jedna věc - a to záclonky na dveřích... Nějak bych to na českém nádraží nečekala...

Tak tedy - z Řikonína jsme se vydali po zelené značce mezi poli směrem na Tišnov. Čekalo nás 13 kilometrů z kopce do kopce... Ale pěkných 13 kilometrů. Ještě v Řikoníně to vypadalo na déšť, dokonce na nás i pár kapek spadlo, ale nakonec se vyjasnilo a my měli počasí tak akorát vhodné na výlet. Jako by nás ten někdo nahoře měl rád... ;o)))

Ale jako obvykle se naše výletění neobešlo bez zádrhelů. První se objevil hned po půlkilometru cesty - totiž otázka "kudy?". Představte si, že máte pole, rozdvojující se polní cestu - a značku nikde... Takže my se vydali jedním směrem a Ilicz šel prozkoumat druhou cestu. Pochopitelně správná byla ta Iliczova a my byli nuceni to vzít přes mokré jetelové pole, abychom se na tu cestu dostali. Ale co, aspoň jsem si zase jednou po dlooooouhé době umyla boty... ;o)

Pak už jsme zašli do lesa - kupodivu to nebyl žádný mordor, ale krásný listnatý les... Po asi kilometru chůze jsme vyšli nad nádhernou loukou porostlou zčásti kopretinami - prostě nádhera... Já tam narazila na pavouka, kterého jsem si prostě musela vyfotit... Kolem dvou chalup jsme pak ťapkali dál lesem, až jsme doťapkali na první rozcestí - Mírovou. Tam se k zelené připojila žlutá značka, která vede z Dolních Louček do Habří. My zůstali dál na zelené, ale žlutá nás provázela následujících 1,5 kilometru. Tentokráte už cesta vedla napůl mordorem.. Já ty smrkové porosty vážně nemám ráda...

Vylezli jsme od rozcestníku na hřeben a pak nás čekal úžasný sešup dolů do údolí Libochovky... Tam jsme byli cobydup, přece jen se z kopce chodí dobře (i když na kolena to není moc dobré). Prošli jsme kolem dvou nebo tří samot, já si vyfotila přesličky, které rostly u cesty, a za chvíli jsme došli na Chytálky. Chvíli předtím, než jsm tam dorazili, projel kolem bus - takže únik byl zamezen.. ;o)))) Ale on o něm stejně nikdo nepřemýšlel...

Na Chytálkách jsem si jako obvykle vyfotila rozcestník - bylo to trochu zábavnější, protože kluci museli odtáhnout větve, abych si mohla vůbec vyfotit jeho druhou část... Pak jsem ještě vybleskla cosi ležící v potoce - vypadalo to jako kůže z kance, ale těžko říct, co to bylo doopravdy.. Dali jsme chvilku pauzu, abychom se napili - a pak zase další zásek. Aneb kudy vede ta cesta tentokrát? Podél potoka nebo nahoru do kopce.. Já totiž hned na začátku nenapsala jednu důležitou věc - ráno jsem byla tak zmatená, že jsem doma zapomněla mapu. Což mj. znamenalo i to, že pokud jsme zabloudili, museli jsme se spolehnout na náš orientační nesmysl, případně schopnost najít značku či alespoň vesnici...

Takže jsme se nakonec vydali do kopce, což se ukázalo jako správná varianta - aneb značky jsou škodolibé a pokud můžou, tak do toho kopce prostě vždycky vedou... Ale na druhou stranu - bez těch kopců by to tak nějak nebylo ono. A tenhle byl plodný na fotky - potkali jsme totiž nejen hovnivály, ale taky dva mloky (věc nevídaná). Sice se před námi utíkali schovat, ale povedlo se nám je předtím vyfotit. Pak jsme konečně vystoupali nahoru na kopec - a to už svítilo slunko jak o život... Takže opět chvíle pauza, odložení si přebytečných vrstev oblečení, napojení se dostatkem tekutin a zase hurá dál. A právě tam někde jsme udělali chybu, že jsme pořádně nekoukali po značkách. Ona totiž značka odbočila doleva, zatímco my jsme šli pořád rovně. A tak jsme došli do Úsuší - a značka nikde.

Vracet se nám nechtělo, koneckonců komu by se chtělo - takže jsme se rozhodli, že ačkoli nemáme mapu, dojdeme do Tišnova "po čuchu". Jedna paní z Úsuší nám poradila, kudy to bude nejlepší - tak jsme se vydali směrem na Nelepeč. Pěkně mezi poli, sice trochu foukalo, ale zato jsme měli možnost vidět zajíce - a pěkně vypaseného. Benny by si ho nejradši ulovil k večeři, ale to mu nebylo dovoleno...

Nad Úsuším byl nádherný rozhled do kraje... Mraky dneska dokonale dokreslovaly takovou tu správnou výletovou atmosféru... Ale to už jsme razili dál - bohužel po takové napůl asfaltce... Došli jsme ke kališnickému kříži, který, jak teď koukám do mapy, je kousek od Pasníku - kde je rozcestí značky, které jsme díky tomu našemu zabloudění minuli... Ale co, stane se. Pokračovali jsme nad Nelepeč, tam jsme po krátké diskuzi odbočili doleva na polní cestu, která nás nakonec dovedla na zelenou značku - tomu se říká dobrý odhad.. ;o) Pak už se šlo v pohodě - po chvíli následovalo rozcestí Nad Nelepčí, odkud to po zelené byly do Tišnova 4 kilometry. Takže jsme nasadili tempo a vyrazili dál.

U pomníku Prosba lesa jsme si dali oraz a výbornou bábovku od Lillien, vyfotila jsem si mladou ropuchu - a pak vzhůru dolů po naučné stezce mikroregionu Porta. V Tišnově jsme byli za chvilku a následovalo rozhodování, co dál. Původní plán, že půjdeme až do Veverské Bítýšky, padl a tak jsme zapadli do hospody na kofolu a něco k snědku a pak už jsme valili na vlak zpátky do Brna. Na nádraží jsme měli ještě to štěstí, že jsme měli možnost vidět parní lokomotivu šlechtičnu v celé její kráse... Bohužel jsme se s ní nesvezli - to snad příště...

Kilometrovník:
Řikonín - Mírová 2,5 km - Chytálky 4 km - Nad Nelepčí 9 km - Tišnov (celkem =) 13 km