Za pány z Vildenberka

Report psal Puding, já jsem kvůli zdravotním potížím na výletě nebyla. Proběhl v neděli 4.6.2006.

Dnešní výlet již od rána provázely nepříznivé okolnosti. Za prvé jsem zaspal ;o), ale naštestí jsem to na sraz stihl. Druhý, a to daleko nepříjemnější fakt jsem se dozvěděl poté co sem pustil icq abych zjistil zda se něco nezměnilo. Změnilo. Clar se na dnešek kvůli alergii moc nevyspala a nebylo jí dobře, takže nám pouze na sraz na hlavním nádraží donesla svůj vynikající mřížkový koláč, ale poté nás opustila. :o( Nicméně Lillien, Ilicz a já jsme pokračovali na Úzkou, kde jsme počkali na autobus 701 do Pozořic.

Cesta nám ubíhala celkem pomalu, a já sem dostal pocit, že jezdíme pořád dokola. :oD Beníka to také zcela očividně nebavilo, a tak se vzrůstající dobou jízdy vzrůstala i jeho neklidnost. :o) V Pozořicích, kam jsme nakonec dojeli, jsme se Clar vyfotili rozcestník a vydali se po modré. Ta byla velmi zákeřná. Neustále se nám někam ztrácela a při nějakém rozdvojení nebyla nikde k nalezení. Když jsme ale ťapkali již delší dobu, a zjistili, že celou dobu vlastně pouze obcházíme Pozořice, tak nás to moc nepotěšilo. Ale pokračovali jsme, potkali studánku a ťapkali stále dál, až ke zbytkům hradu Vildenberk.

Z hradu toho moc nezbylo. Nebýt tabulek a značek bych ani nepoznal že tam nějaký hrad někdy stál. Údajně byl po válkách mezi moravskými knížaty polorozpadlý a zdevastovaný hrad opuštěn na přelomu 14. a 15. století. Poté se o něj již nikdo nestaral a hrad zpustl, až mu byla udělena rána z milosti. Kameny z jaho zbytků byly použity na stavbu kostela, čímž hrad již téměř definitivně zmizel z povrchu zemského.

Po dalším ťapkání jsme dosáhli Hostěnic, kde jsme se stavili na kyselici a kofolu. Silně občerstveni jsme se vydali dále. Chtěli jsme se jít podívat na hostěnické propadání, ale cesta se po chvíli stávala značně neschúdnou, takže jsme se vrátili a propadání neviděli. Nevadí. :o) Poté jsme sestoupili k rozcestí u ochozské jeskyně a vyrazili od tam směrem k Ochozi. Cestou si Lil a Ilicz omyli boty a Beník beze strachu přešel dřevenný most. :o) Po dalších dvou mostech jsme narazili na obdivuhodný jev, nádhernou skálu s potůčkem. Kochali jsme se, Ilicz fotil a razili jsme dál. Došli jsme do Ochozi, kde nás zmátla změna trasy autobusu vynucená dopravní výlukou. Když jsme cestovali na zastávku u hostince u Votrubů, tak nás minul autobus, což nás teda ne zrovna dvakrát potešilo. Ale počkali jsme si půl hodinky na další, dojedli vynikající buchtu od Clar a dokonce i já jsem udal asi tři kousky své bábovky. :op

Nakonec přijel autobus, my nastoupili a vyrazili do Brna, kde náš dnešní výlet skončil.