Bloudíme z Těšan do Bošovic

25.6. - další superhorký den v řadě. A tentokráte to superhorký opravdu sedí. A my si ho užili v poměrně vyprahlé krajině mezi dvěma malými jihomoravskými obcemi Těšany a Bošovice. A že to vedro bylo festovní..

Do Těšan jsme vyrazili ve dvou (já a Puding) v 11:50 busem ze Zvonařky. Moc lidí nejelo, takže v buse byla pohoda, cesta uběhla rychle - jak by taky ne, když je to kousek... Vystoupili jsme v Těšanech na návsi a zjistili jsme, že kovárna má od dvanácti do jedné pauzu. Prohlédli jsme si tedy náves - zajímavého k vidění je tu hodně. Pařez po dvousetletém jilmu, dvě sochy svatých, kříž obrácený k napoleonskému bojišti místo k východu... Pak jsme si skočili do hospody U kovárny na jednu kofolu, v klidu jsme ji venku pod lipami vypili a už se přiblížila jedna hodina... Přesunuli jme se ke kovárně, já si vyfotila nádherné klepadlo a nějaké informace - a už přišel pan průvodce a otevřel nám. Koupili jsme si lístky, já TZ a pár pohledů a hurá na prohlídku.

První část je věnovaná kolářství a tomu, jak se vyrábělo kolo. Půďa si vyzkoušel, jak se hobluje, hádali jsme, co je tenhle nástroj (tipněte si... ;o))... A pak už jsme se přesunuli do samotné kovárny. Zajímavé je, že tu všechno funguje - kovárna je občas v provozu, kovají zde např. studenty střední školy z Brna, ale o různých slavnostech i profesionálové... Půďa si zkusil, jaké je pumpování měchu, pan průvodce nám vysvětlil, proč jsou kola umístěna vzadu za výhněmi, ukázal nám brousek...

Poté jsme se přesunuli do další části, která se nachází v bytě bývalého kováře. Nachází se zde portrét Vávry a Maryši - ta pocházela z Těšan, Mrštík tam učil... Jak ona, tak její muž se dožili požehnaného věku - a jak to bylo s legendou? Zajděte si do kovárny...

Další věci v interiéru byly neméně zajímavé - kraslice, krojovaná panenka (těšanský kroj), hodiny, které obíhají trochu zvláštně... Ale také "obyčejné věci" jako valcha, kachlová kamna (bohužel ne původní).. Na dvoře jsme si prohlédli postroje na koně i voly a pak jsme se šli podívat na výstavku zemědělských strojů - od těch nejstarších a nejjednodušší, po ty používané ještě v době našich babiček a dědečků. Když jsme si prohlédli ještě výstavku prací zmíněných studentů, rozloučili jsme se a vyrazili směrem na Bošovice.

Přes vinice jsme obešli těšanský rybník, který slouží i jako koupaliště - a pak jsme se jali bloudit. Jak? To můžete alespoň přibližně vidět na mapce dole. Nemá smysl to popisovat - rozpálená pole, trošku chladnější les, vynoření se někde, kde jsme se vůbec ocitnout neměli.. No stálo to za to. Ale nakonec jsme se do Bošovic úspěšně dostali - a to je základ. I když jsme si z toho asi oba odnesli trochu úpal... A já na rukou šlehance od pšenice.. :o)

Ale zvládli jsme to... V Bošovicích jsme zamířili do hospody, dali si kofolu a minerálku.. Chtěla jsem si koupit tur. známku, ale neměli ji... Nenadělám nic, další, o kterou si budu muset napsat.. Nakonec jsme se vyšplhali k bošovické tvrzi.. Nestojí za moc, není přístupná.. Ale snad se to v budoucnu změní...

Pak už jsme si počkali na bus a s přestupem na vlak v Sokolnici jsme dojeli do Brna...

Kilometrovník:
Celkem to bylo asi 12 kilometrů, přesně to ví snad jen Pánbůh...