Za blanickými rytíři

Po sobotním výletě Za vínem a zvěří jsem sice byla trochu unavená, ale nebylo to nic, co by mi bylo schopno zabránit v dalším výletu hned druhý den. A taky že jo - výchozím bodem naší cesty byl tentokráte Kunštát. Takže jsme se ráno sešli na Staré osadě (já jsem tak trochu dobíhala bus), přesunuli jsme se na Zvonařku a po zakoupení snídaně jsme v osm vyrazili busem do Kunštátu. A kdo vlastně? Já, Garfield a Puding. V Bořitově přistoupil ještě Paprička - a to už jsme byli komplet.

V Kunštátu jsme prvně šli do infocentra - já si chtěla koupit turistickou známku a pohledy. Překvapila mě příjemná otevírací doba - mají opravdu celý týden, o víkendu od devíti do tří - je pravda, že u nás se to zas tak často nevidí. Od infocentra jsme se vydali nahoru na zámek - je otevřený teprve rok, když jsem tam byla naposledy, tak jsem neměla možnost ho navštívit, takže jsem to chtěla napravit. Tak akorát jsme stihli prohlídku od půl desáté - potěšilo to, nemuseli jsme aspoň čekat na další. Milá slečna průvodkyně nás provedla přístupnými místnostmi hradu (ty se nacházejí v jižním křídle zámku) - byli jsme v původním románském paláci, pak v reprezentačních prostorách, pánském salonku, v jídelně, kde je v současnosti umístěna knihovna. Na zámku je bohužel vidět, jak špatně se stát o podobné památky v minulosti staral - nerekonstruovaný nábytek, tapety, loupající se zdi. Ale na restaurátorských sondách je vidět, že ještě ledacos půjde zachránit - díky bohu aspoň za to.
Už příští rok by měly být veřejnosti otevřeny i další prostory zámku, navíc by měly již být zrekonstruovány některé původní výmalby - tak jsem na to zvědavá, za pár let se tam určitě vrátím...

Po prohlídce jsme se šli podívat do zámecké zahrady, kde je krásná socha rybářky, a pak ještě na psí hřbitov umístěný vedle zámku. Byl založen majitelem panství kolem roku 1890 a byli sem pohřbíváni jeho psí přátelé. Informační tabule o hřbitově říká:
Psí hřbitov byl založen kolem roku 1890 rodem svobodných pánů Honrichsů z Wolfswarffenu, jenž vlastnil kunštátský zámek v letech 1783-1901. Nejstarší, výše uvedený letopočet se nachází na pomníčku psa Luxe. Jeden pomníček nese český nápis "Žolička, 1921, domácí pes". Dále tu leží Caesar, Fips, Mopsi, Zuppi, Dicky, Flott, Frika, Pevle, Dolly a Issi. Dvanáct pomníčků nese jména a letopočty, čtyři další jsou již nečitelné.

Poté jsme slezli od zámku zpátky do Kunštátu a vydali se najít otevřenou hospodu, abychom svlažili vyschlá hrdla. Povedlo se, sedli jsme na jedno, trochu jsme se posilnili a pak už hurá k jeskyni blanických rytířů, která se nachází asi 1,5 kilometru od Kunštátu, v Rudce. Šli jsme pěkně po modré, prvně kus po silnici, pak po cestičce podél silnice. Potkali jsme několik pomníčků a také tzv. křížový kámen. Bohužel se mi o něm zatím nepodařily zjistit žádné informace, ale snad se v budoucnu zadaří.

U jeskyně jsme měli trochu času - po zakoupení lístků nám zbývala asi půlhodina do prohlídky. Takže jsme se šli podívat na rozhlednu Milenku, která se nachází nad jeskyní. Je z ní moc pěkný rozhled - jen ten pohled dolů není pro každého... Já jsem to kupodivu zvládla, i když na rozhlednu vedou dřevěné schody. Ale stavitel byl milosrdný a umístil do dvou mezipater dřevěné desky, takže není vidět dolů. Asi měl taky problémy s hloubkami.
Když jsme slezli z rozhledny, dali jsme si trochu pauzu, abychom se posilnili a napili se. Pak jsme šli dolů k jeskyni. Pořád jsme měli trochu času, takže jsme se s Půďou šli podívat na Masarykovy boty - to jediné, co zbylo po třináctimetrové soše TGM, která zde vznikla za první republiky.

A pak už hurá na prohlídku. V jeskyni je chládek, vlhko, takže se mi tam dobře dýchalo.. Navíc ta výzdoba.. Sochař Rolínek (amatér) si opravdu vyhrál. Svatý Václav i jeho kůň jsou nádherné výtvory, spící rytíři také (fotila jsem bez blesku, takže to chce hodně zesvětlit monitor). Prostě k vidění je tam spousta krásných soch - rozhodně se tam někdy zajeďte podívat.

Od jeskyně vzhůru do Letovic - a kolem spousty borůvek. To bylo něco pro nás... Ale snažili jsme se nezdržet moc dlouho... Za chvilku jsme byli na rozcestí Pod Kříbem, odsud se šlo po krásné písčité cestě (všude kolem je pískovec, tak je písek pochoitelný) v podstatě pořád z kopečka nebo po rovince. A skoro celá cesta vede lesem, kde to krásně voní - les je totiž převážně borovicový, resp. smíšený, roste tam spousta borůvek, možná i nějaké ty houby by se našly, kdyby nebylo tak strašně sucho... Vyšli jsme na silnici, ušli po ní malý kousek a už jsme byli v Nýrově. Odtud jsme prošli mezi poli (na začátku bylo krásné upozornění pro cyklisty) do Lhoty u Letovic. Ve Lhotě jsem si vyfotila kaplenku a rozcestník - a pak už hurá pořád z kopce do Letovic. Záběr na nohy to byl pořádný, jen co je pravda...

V Letovicích na zastávce jsme sebou plácli - vlak nám jel za dvacet minut, takže jsme si dali oraz... Prostě pohoda. Ale musím říct, že po tomhle výletě jsem byla aspoň já pořádně vyflusnutá. A to jsme šli jen 9 kilometrů...

Kilometrovník:
Kunštát - zámek a zpět 1 km - Rudka 2,5 km - Pod Kříbem 3,5 km - Nýrov 5,5 km - Lhota u Letovic 7,5 km - Letovice-zastávka (celkem =) 9 km