Do podzemí

Vzhůru do podzemí - to byl plán na sobotu 13.5.2006, kdy byly v rámci Dne parků otevřeny běžně nepřístupné jeskyně v Moravském krasu. Čekala nás především Býčí skála - a při té příležitosti jsme také chtěli navštívit kostnici ve Křtinách.

Sraz byl v osm hodin ráno na Staré osadě, odkud do Křtin jezdí bus. Den předtím jsme hádali, kolik asi přijde lidí - bylo nás totiž přihlášených asi 10, ale nikdo nečekal, že by se nás tolik opravdu sešlo. A ejhle, ono ano - skutečně se nás sešlo deset. A na důkaz máme fotku ze schodů křtinského kostela...

shora zleva:
já, Foolst
Puding, schovaná Lillien, Wasp
Kristal, Ilicz, Štěpán
Svep, skoro ležící Mášek

Takže jsme se na Staré osadě sešli, už tam čekalo celkem dost lidí, spolu s námi ještě jedna skupina našich známých, která ale šla jinou trasu než my. Zařadili jsme do fronty a začalo nastupování na bus. Máška ještě čekala cesta s kolem domů - Štěpán totiž přijel na kole, protože nevěděl, že to je pěší výlet. Naštěstí to Mášek stihnul, nastoupili jsme - a mohli jsme být rádi, že jsme se tam všichni vešli... Autobusák totiž posledních pár lidí už nevzal, protože bus byl narvaný k prasknutí. A už ani nezastavil na žádné další brněnské zastávce, takže lidi, kteří tam stáli, měli prostě smůlu... Nebylo to zrovna příjemné, protože další bus jel až za hodinu...

Něco o poutním místě Křtiny ze stránek mariánského poutního místa:
Křtiny patří k našim nejstarším poutním místům. Podle starého vyprávění ve zdejším údolí křtili svatí Cyril a Metoděj a jejich žáci. Proto i starobylý název: Vallis baptismi - údolí křtu - Křtiny. Tradice říká: roku 1210 se zjevila Panna Maria Křtinská v blízké Bukovince na rozkvetlém kaštanu. První písemná zpráva je papežská listina z roku 1237. Největší rozkvět prožívaly Křtiny v 17. a 18. století. V první polovině 18. století byla postavena i nynější barokní svatyně dle návrhu architekta Giovanni Santiniho. Křtiny se v té době staly střediskem duchovní obnovy celé Moravy a byly nazývány: První Ave.

No, my jsme každopádně úspěšně dojeli do Křtin, kde skoro celý bus vystoupil. Holt se lidi dozvěděli, že bude kostnice otevřená... My jsme šli prvně zjistit, odkdy bude kostnice otevřená - a když jsem zjistila, že až od deseti, domluvili jsme se, že na kostnici pro tentokrát kašleme. Prohlédli jsme si kostel, zvonici, křížovou cestu, vyfotili se na schodech a vyrazili jsme po modré značce směrem na Býčí skálu. Někteří negativně komentovali to, že jdeme do kopce, ale za chvíli jsme byli nad Křtinami a pohodlnou polní cestou pokračovali na Habrůvku.

Na Habrůvce děti z města objevily pumpu - a využily ji pro ochlazení. Já jsem si cvakla pomník padlým a rozcestník, a pak jsme potkali taky prodejnu jednoty a bylo rozhodnuto - jdeme si koupit nanuky. A taky že jo... Vyšla z toho moc pěkná fotka.. :o)

Z Habrůvky jsme pokračovali dál po modré na Býčinu. Ocitli jsme se na jedné z lesních cest Školního lesnického podniku MZLU Brno - jako vždy závora, kterou naštěstí nikdy není problém podlézt, obejít či přeskočit. V lese jsem začala fotit zvířátka a kytky - jednoho brouka v pohybu, pár přesvícených pomněnek, jednoho špatně zaostřeného slepýše... No, nešlo mi to.

V lesním stoupání/klesání jsme potkali Lillienina tatínka - tentokráte na kole... Máme na něj v poslední době nějaké štěstí. :o) Z lesa už to bylo co by kamenem dohodil a zbytek došel na novou asfaltku v údolí Křtinského potoka. Očividně jim potok v průběhu velké vody starou silnici spláhl - ačkoli teď bylo koryto potoka vyschlé, bylo vidět, že voda tam celkem hodně řádila...

Od potoka jsme vystoupali ke Kostelíku, další jeskyni v údolí. Něco o ní ze stránek Cestovatele Toma...
Jeskyni tvoří tunel, který proráží vápencovou skálu v délce 31 metrů. Ze směru od Křtin vedou do jeskyně dva vchody, oddělené pilířem, třetí vchod se nachází se směru od Byčí skály. Všechny tři chodby, které jsou velmi vysoké (až 8m), se spojují v obrovské prostoře podobné kapli s velmi vysokým stropem, v němž je umístěno okno, kterým sem shora také vniká denní světlo. Z hlavní síně v jednom z rohů jeskyně směrem k údolí začíná chodba velmi malých rozměrů, tzv. plazivka. ... V okolí Kostelíka se nachází několik menších osamocených věží, tzv. hřebenáčů.

Prošli jsme jeskyní, vyfotila jsem si opět rozcestník, který mi zatím chyběl, a seběhli jsme k Býčí skále. Tam nás celkem nemile překvapilo množství lidí tam se nacházejících - ale byli jsme pevně rozhodnutí se do jeskyně dostat. Zašli jsme si pro lístky a zjistili jsme, že naše prohlídka začíná až za hodinu - v 11:45. Takže jsme se sebrali a šli jsme čekat do občerstvení v Josefově. Dali jsme si limču nebo pivko, gulášovku, případně párek - a pak už bylo na čase se sebrat a vrátit se k Býčině.

Tam se nás v podstatě hned ujal pan průvodce a nás čekal výlet do jeskyně - nebyla jsem oblečená zrovna nejlíp, pravda - kraťasy nejsou do jeskyně to pravé ořechově. Ale aspoň že jsem měla mikinu, takže mi nebyla zas až taková zima... A prohlídka jeskyně stála za to. Sice byla všude voda a bahno, ale to vůbec nevadilo. Viděli jsme spoustu zajímavých věcí - nápisy na skalách ze začátku 19. století, obrys Československa, jezírko hluboké asi 15 metrů a taky dvě pamětní desky. Pak už bylo na čase se vrátit z jeskyně ven, aby tam nebylo moc lidí.. Doporučuju jeskyni při některé další příležitosti navštívit - to prostě stojí za to.

Po vylezení z jeskyní jsme byli rádi za to, že bylo teplo a sluníčko. Docela to pomohlo... Co nás ten den překvapilo, bylo množství veteránů, které se v Josefovském údolí pohybovalo... Autobus pendlující mezi Adamovem a Křtinami, hasiči...

Když jsme přešli lávku u Býčiny, Lillien s Iliczem se odpojili, aby stihli vlak ve 13:40 z Adamova. My ostatní jsme si dali lehárko tempo - a trochu nás zabrzdila taky zastávka v jeskyni Jáchymka. Tu už jsem tu, myslím, jednou popisovala, takže ji vynechám. Ale šli jsme dovnitř na prohlídku, protože i Jáchymka byla otevřená. Měli jsme možnost vidět původní krápníkovou výzdobu, propast a zase spoustu bahna - tentokráte si to odneslo oblečení nás všech. Stejně jako Býčí skálu, i tuhle jeskyni můžu jen doporučit.

Nad Jáchymkou si Puding s Máškem zahráli na Titanic, pak jsme doťapkali na Švýcárnu, kde byla ne zrovna příjemná obsluha, takže jsme si radši dali pivko ve stánku u muzea huť Františka. Dali jsme si oraz a nedošlo nám, že díky tomu asi nestihneme vlak ve 14:40 z Adamova. Takže jsme to nakonec vzdali, šli jsme pomaleji, zastavovali jsme se - ale je fakt, že v Adamově jsme byli hodně rychle...

Když jsme docházeli k vlakové zastávce, akorát začalo lejt jako z konve. Byli jsme rádi, že jsme pod střechou a nemusíme v dešti chodit. Poslechli jsme si hraní jednoho týpka na zastávce, hodili jsme mu pár drobáků a pak jsme kecali a kecali a čekali na vlak... A zpáteční cestu jsme neplatili, protože k nám nestihla dojít průvodčí.. :o)))

Kilometrovník:
Křtiny - Habrůvka 2 km - Kostelík 5 km - Býčí skála 5,5 km - Adamov 10,5 km