Lesy kolem Opatovic

Tak, 24.6.2006 - konečně zase ven... Tentokráte už s diagnózou astma, opravdu potěšující záležitost. Ale chodit ještě zvládám, tak co... Sraz byl v 9:10 na hlaváku, sešli jsme se nakonec čtyři - já, Deny, Puding a Petr... Koupili jsme lístky a sedli jsme do vlaku směr Skalice nad Svitavou. Tam nás čekal přestup na motoráček a tím jsme se dopravili do Velkých Opatovic. Cesta celkem příjemná, ve vlaku se dalo dýchat, což bylo vzhledem k počasí, které panovalo venku, více než překvapující. Deny hrál svou oblíbenou hru - utiskujeme spolucestující, ale jinak všechno probíhalo v klidu a v pohodě.

Od nádraží v Opatovicích jsme vyrazili po žluté značce směrem do centra. Denouch využil toho, že je u cesty potok - a jak se ráchat ve vodě.. Není se co divit, s jeho srstí se asi pěkně vařil. Teď leží chůdě v předsíni a spí... :o) Využili jsme první příležitosti a vrhli jsme se na zmrzlinu. Příjemně osvěžila, i když mně neudělala zrovna dobře na dýchání.. Holt si musím zvykat, že moc nesmím studené..

Před cukrárnou nás zaujala jedna věc - čapí hnízdo a na něm trůnící čáp. To byl pohled... Hnízdo mu místní speciálně vybudovali - více úryvek ze stránek věnovaných čápům...

Koncem roku 2002 majitel mlékárny, objektu na jehož komíně čápi ve Velkých Opatovicích hnízdí, podal žádost o likvidaci komína a byl domluven přesun hnízda. Zprvu se za vhodné místo jevila již nepoužívaná sušička požárních hadic. Vzhledem k jejímu špatnému stavu, bylo rozhodnuto o stavbě podložky na betonový sloup. Pracovníci městského úřadu zorganizovali a MÚ společně s JME Blansko financovali veškeré práce. Pracovníky JME Blansko byl koncem března usazen nový sloup s vyrobenou podložkou. Následně proběhlo další snížění původního hnízdního komína a také byla mírně snížena výška stromů v okolí hnízda. Po několi dnech samec přilétl, avšak obsadil původní komín. Teprve po třech dnech se přesunul na nové hnízdiště.

Od čápů jsme pokračovali dál k infocentru, kde jsem si chtěla koupit TZ. Potěšili, měli otevřeno. Tak jsem koupila nejen TZ, ale i pohledy (a rovnou jsem je napsala a poslala). Při zacházce k poštovní schránce jsem si ještě vyfotila opatovický kostel - mimochodem moc pěkně opravený... A pak už hurá z města ven, do přírody. Hned poté, co jsme opustili poslední domy, jsme Denyho pustili - kupodivu nezmizel, jen se přidal k Petrovi, který šel víc vepředu.

Po chvilce jsme se ocitli v pohádce - nádherný les, nádherná tráva, trsy borůvčí.. Chvílemi jsme si připadali skoro jako na horách. A to už nás pomalu čekala první zastávka - dva reliéfy ve skalách. Jeden patří J.B.Foerstrovi a druhý Petru Bezručovi. A další věc, která nás na místě upoutala - obrovský pařez, skrz který se dalo prolézt. Pro představu, jak je velký, jsem se u něj nechala vyfotit... Pak jsme se šli podívat na opatovické hradisko (na fotce jsou valy, kdyby to někdo nepoznal ;o)), které podle toho, jak vypadá dnes, muselo být poměrně rozlehlé.

A pak už hurá dál lesem k Velké Roudce. Denouch využíval každé příležitosti, kdy se mohl vyráchat v bahně (a že jich bylo požehnaně), my jsme uvítali Františkův pramen, kde jsme mohli doplnit zásoby vody.. Ve Velké Roudce se dříve nacházely lázně, dnes z místního rekreačního střediska zbyla už jen ruina... Místní hospoda byla také zavřená, takže jsme pokračovali dál... Prošli jsme obcí a zase hurá do lesa.. To se to jde, když se jde skoro celou cestu ve stínu. :o)

Po čtyřech kilometrech jsme došli ke Kamenné svatbě, pískovcovým skalám nad údolím. Tady jsme se rozhodli dát pauzu, abychom nabrali trochu sil - bylo to už zapotřebí, teplota se vyšplhala rozhodně přes 30 stupňů celsia... Po asi půlhodinové pauze, kdy nás neustále Denouch zlobil, jsme se zvedli a vyrazili dál, směrem na Kochov. Denouch zlobil, tak putoval asi v polovině cesty na vodítko, protože neustále otravoval... Nad Kochovem jsme vyšli z lesa a přeplahočili jsme se přes pole - slunko tam do nás pořádně pražilo, takže jsme si tepla náležitě užili (já si stihla spálit ramena...). V Kochově jsme se rozdělili - Petr potřeboval stihnout vlak, my jsme se nechtěli honit, tak šel napřed.

My jsme se pak o něco pomalejším tempem taky vydali směrem na Letovice - po silnici se nešlo moc dobře, jako ostatně vždycky, naštěstí to byl jen asi kilometr a půl - do Kladorub a pak skrz ně. V Kladorubech jsme se napojili na modrou značku, která společně s červenou pokračovala až do Letovic. Po cestě nás pobavily dvě cedule - místní národní výbor a zákaz vjezdu na polňačku za mokra... :o)

Prošli jsme kolem rybníka nad Letovicemi, kolem koupaliště (šmarjá, tam bylo lidu.. a na tak malém prostoru...), ještě jednou jsme Denyho nechali vykoupat v potoce a pak už hurá na nádraží.. Počkali jsme si asi 40 minut na vlak zpátky do Brna, když ho přistavili, nasedli jsme, vyjeli jsme, vycvakla jsem si ještě letovický zámek - a pak sem asi ve třetině cesty usnula... :o))) Holt mě to vedro nějak zmohlo... ;o)

Kilometrovník:
Velké Opatovice - Reliéf Petra Bezruče 2 km - Velká Roudka 3,5 km - Kamenná svatba 7,5 km - Kochov 10,5 km - Kladoruby 12 km - Letovice (celkem=) 15 km