![]() |
|
Rozhledna KozárovV sobotu 19. srpna jsme vyrazili na výlet, který jsme měli naplánovaný už delší dobu - z Lomnice přes Kozárov do Lysic. Původně se výlet měl nazývat Za hrabětem Dubským na Lysice, ale protože jsme nakonec na prohlídku zámku a na výstavu nešli, změnila jsem název na současný - z toho důvodu, že hlavním cílem výletu se stala rozhledna Babylon nad Kozárovem. Sešli jsme se v 7:35 na hlavním nádraží v Brně v hojném počtu tří osob - jela jsem já, Puding a po delší době se připojil Dolfa, který s námi byl na výletě Rosa Coeli. Koupili jsme si po debatě s pokladní lístky IDS JMK za 29,- Kč a přesunuli jsme se na nástupiště. A ejhle, překvapení - u prvního nástupiště stála parní lokomotiva a za ní zapřažené vagóny někdy ze třicátých a čtyřicátých let minulého století. A hned na jednom z prvních dělo, které se vezlo na rekonstrukci bitvy u Kursku, která ten den měla proběhnout (a proběhla) u Lysic. Kolem se pohybovali lidé v dobových uniformách, ať už se jednalo o vojáky nebo o průvodčí. Takže jsme udělali pár fotek a pak honem rychle zpátky do našeho vlaku do Tišnova. Sedli jsme si jako jedni z posledních, vlak byl neskutečně narvaný lidmi, až mě to samotnou překvapilo - na to nějak nejsem v poslední době zvyklá. S malým zpožděním jsme vyjeli z Brna, cesta do Tišnova proběhla v pohodě, přestup na bus taky a cesta do Lomnice taktéž. V Lomnici jsme vystoupili, koukli se na rozcestník a vyrazili po modré značce. Ta vedla nejprve 3 kilometry po silnici (nic moc, turistickým botám a nohám to nesvědčí) a na rozcestí U obrázku konečně uhnula do lesa. V lese jsme začali potkávat houbaře, kteří vyrazili v naději, že se jim podaří nějaké ty houby najít. No nevím, mám pocit, že houbařů bylo víc než hub - i když je pravda, že nám se nakonec nějakou tu houbu taky povedlo najít, i když jsme nijak aktivně nehledali. Po dalších čtyřech kilometrech jsme dorazili do Kozárova, kde jsme se napojili na zelenou značku. Už z dálky na nás na kopci nad vsí vykukovala rozhledna Babylon - je to rozhledna BTSkového typu, ale je trochu mohutnější než taková Čebínka. Vyhlídková plošina je ve 24 metrech, celkem je rozhledna vysoká asi 40 metrů. Takže jsme sešli do vsi, prohlédli si tamní kostelík, trochu nevkusný větrný mlýnek s ještě nevkusnější okolní výzdobou a pak už hurá k rozhledně. Přišli jsme akorát na otevíračku (rozhledna je otevřena v dubnu až říjnu, so 11 - 18, ne 11:30 - 19), takže jsme si dali v občerstvení pod rozhlednou brču, koupila jsem si pohledy a TZ, a pak hurá nahoru na rozhlednu. Sice je BTSková, ale naštěstí na ni vedou rozumné schody, skrz které není zas tak moc vidět... :o))) Takže jsme vylezli nahoru - a ejhle, nádherný rozhled. Díky slunečnému počasí bylo vidět opravdu daleko - jen škoda, že nevím, kam všude bylo vidět, nahoře na rozhledně totiž není žádná směrová tabule s tím, co je na které světové straně k vidění.... Poté, co jsme slezli z rozhledny, jsme se vydali ulovit cache, která se u rozhledny nachází. Našli jsme ji hned, zapsali se a pak jsme pokračovali stejnou cestou dál. Bohužel to nebyla správná cesta, ale co - tak jsme si trasu o kilometr prodloužili, no... :o) A aspoň jsem našla bedly. ;o) A taky se mi povedla udělat pěkná fotka - kdo by uhodl, že se za tímto lesíkem nachází 42 metrů vysoká rozhledna? To už jsme byli skoro v Kunčině vsi, kde jsme se odpojili od zelené a dál pokračovali po červené. Do Lysic nám zbývalo ještě 6 kilometrů, ale díky dvěma malým zablouděním (jednou nad Lačnovem, podruhé nad Štěchovem) jsme si cestu ještě asi o 2,5 km protáhli. Každopádně se šlo dobře, počasí nám přálo, protože celou dobu svítilo slunko... Dokonce i malin a ostružin jsme se najedli dost a dost, kupodivu jsem je ani zvířátkům všechny nevyjedla... Na hrad Rychvald, který byl původně také zahrnut do plánu výletu, jsme nakonec nelezli - už jsme toho měli tak nějak plné boty a při představě, že se budeme šplhat půl kiláku do poměrně strmého kopce, nám nebylo zrovna dobře. Takže jsme pokračovali pořád dál a dál do Lysic, až jsme tam konečně došli. Zašli jsme se podívat k zámku (bylo tam celkem dost lidí) a pak jsme se u autobusové zastávky posadili v hospodě na koalu/pivko, dali jsme si něco malého k jídlu... Dolfa se rozhodl, že se půjde podívat na bitvu - a tak šel. Já byla nakonec ráda, že jsme nešli - viděli jsme ty davy lidí z autobusu a to mi bohatě stačilo. A nejen davy lidí, ale taky davy zaparkovaných aut... No prostě děs a hrůza... Naštěstí jsem seděla v buse do Brna a mohla jsem být ráda, že se vezu domů. Kilometrovník:
|