Vzhůru na Kosíř

Tak jsme pojmenovali první červencový výlet, protože jedním z našich cílů byl Velký Kosíř. Z Brna jsme ve třech vyjeli před devátou ráno rychlíkem směrem na Prostějov. Tak jsme přestoupili na motoráček do Kostelce na Hané - chytli jsme trochu zpoždění, protože jsme čekali na nějaký další vlak, takže jsme do Kostelce přijeli až po půl jedenácté.

Počasí se zrovna nevyvedlo - po vystoupení v Kostelci jsem zjistila, že slabě poprchává, což mi náladu moc nezvedlo... Prošli jsme Kostelcem, kolem zámku (ze kterého je dneska základní škola) a kostela a vzhůru do polí - museli jsme přejít polní cestu, abychom se dostali na žlutou značku vedoucí do Čech pod Kosířem. Moc dobře se po ní nešlo, bahýnko je bahýnko... Naštěstí jsme se celkem rychle dostali na značku, která vedla pod stromy - výhoda, protože nám konečně nepršelo na hlavu. Došli jsme k rozcestí nad Stařechovicemi, kde jsme zjistili, že do Čech pod Kosířem to máme ještě 2,5 kilometru. To byla potěšující zpráva, protože to je kousek... Souběžně se žlutou značkou vede i naučná stezka - na úbočí Kosíře jsme potkali dvě zastavení - jedno věnované pramenu pod Kosířem a jedno fauně a flóře na jižních svazích.

Za chvíli jsme byli v Čechách pod Kosířem a zamířili jsme k zámku. Po cestě jsme potkali spoustu malých žabiček, tak jsme si museli dávat pozor na to, kam šlapeme. Kolem kostela jsme prošli k zámku, kde jsme si zašli prohlédnout Mánesovu památní síň. A zároveň jsme dostali možnost si prohlédnout zámek. Bohužel značně zdevastovaný... Od roku 1953 tam sídlila škola, která se odstěhovala koncem minulého roku. Tomu odpovídá i stav zámku... Bohužel...

Ze zámku jsme se vrátili zpátky na rozcestí a vyrazili nahoru na Kosíř. Čekal nás asi kilometr a půl stoupání a pak příjemná cesta po rovince k vrcholu. A těsně před vrcholem jsme objevili borůvky - už modré a sladké. Pak už nám chyběl jen kousek a byli jsme na Velké Kosíři... Tam jsme potkali první a jediné turisty za celou dobu našeho výletu. Zapsali jsme se do výškovnice a vyrazili dolů, na Lhotu pod Kosířem. Ze Lhoty jsme šli po silnici do Drahanovic, odkud nám jel vlak.

Před odjezdem jsme se ještě stačili podívat do drahanovické Černé věže. Dokonce jsem se dokopala k tomu, abych vyšplhala po dřevěných schodech - a stálo to za to. V prvním patře jsou archeologické vykopávky (a také krásná klenba), v druhém památky na historii Drahanovic, ve třetím výstava současných umělců. A v podzemí potom možnost podívat se do studny pod věží.

Pak jsme se ještě stavili v hospodě na jednu kofolu a pak hurá na vlak... Ten měl taky zpoždění, ale nakonec přijel a vyrazili jsme do Prostějova, kde jsme přestoupili na bus a hurá zpátky do Brna.

Kilometrovník:
Celkem asi 15 kilometrů.