Za Kelty - Stražisko a Staré Hradisko

V pátek 11.8. jsme vyrazili znovu na výlet - tentokráte byl zvolen pracovní den, protože jsem měla volno a mohla jsem vyrazit i mimo víkend. Sešli jsme se v hojném počtu tří lidí v 8:40 na brněnském hlavním nádraží - já, Puding a Petr. Vyjeli jsme vlakem do Prostějova, kde jsme přestupovali na další vlak, tentokráte do Stražiska. Už při příjezdu jsme mohli z vlaku pozorovat první zastávku naší cesty a také dominantu Stražiska - barokní kostel andělů strážných, který se nachází na ostrohu nad obcí. Ve Stražisku jsme tedy vystoupili a vydali se nahoru do kopce ke kostelu. Ten stojí v původním areálu hradu, který ve středověku chránil cestu vedoucí ze střední Moravy do Čech. Tento hrad, resp. jeho zříceniny, definitivně zanikl v první třetině 18. století právě při stavbě zmíněného kostela. Dnes je kostel krásně opraven, narozdíl od křížové cesty, která k němu vede - na ní jsou znát stopy vlhkosti, která vzlíná od skály, na které kostel i cesta stojí. Těžko říct, jak často je kostel používán - každopádně klika jeho dveří, vedoucích ke křížové cestě, byla zamotána do pavučin. Ale jak jsem koukala na fotky, existují ještě další vchody, možná, že jeden z nich je ten používaný.

Od kostela jsme se vrátili zpátky k železniční zastávce, kde se nachází rozcestník červené a modré turistické značky. Od rozcestníku jsme pokračovali po modré značce, která je o něco kratší než červená, která také vede na místo, kam jsme se chtěli dostat - ke Starému Hradisku. Modrá vede skrz místní vilovou čtvrť, kde se nachází mnoho krásných vilek, byť některé nejsou zrovna udržované. Vznikly na přelomu 19. a 20. století, jejich staviteli byli zřejmě bohatší obyvatelé města Prostějova, kteří zde našli ideální místo pro letní odpočinek.

Prošli jsme vilovou čtvrtí, kousek lesem nad tratí a pak hurá do zarostlého kopce - skoro nebylo poznat, že tam je cestička, ale nakonec se ukázalo, že opravdu jdeme správně - a to přesto, že jsme se brodili asi 150 centimetrů vysokou trávou... Pak už jsme se ocitli nahoře u lesa, kde na nás z jednoho stromu shlížela Panenka Marie. Pokračovali jsme dál lesem, nedali jsme se zmást občasnými matoucími odbočkami, přešli jsme silnici, po příkrém sestupu borovým lesem přebrodili potok a došli jsme po dalším stoupání ke studánce. Od ní už to byl kousek k rozcestí U tří dubů - paradox byl, že jsme kolem ani jediný dub neviděli, zato spoustu borovic. To už za námi byly čtyři kilometry a mě zatím nezlobily nohy - vzala jsem si totiž na výšlap nové, ve čtvrtek zakoupené, boty.... A to byla chyba, ale to povykládám později.

Od tří dubů jsme pokračovali na dvojrozcestí na Pohodlí, kde se k nám na chvíli připojila žlutá a zelená značka. Ale opravdu jen na chvíli, zelená se odpojila hned a u druhého pohodlského rozcestníku se od nás odpojila i žlutá. Pokračovali jsme dál po modré, ovšem nastal problém - kudy. U jednoho rozcestí čtyř cest byla modrá značená divně a nakonec se nám úplně ztratila. Takže jsme se ocitli bůhvíkde - naštěstí sebou měl Půďa GPSku, zapli jsme ji a začali chytat družice. Nakonec jsme alespoň tři chytili, takže jsme byli schopní se najít na mapě - a těsně před tím, než nám vypadl družicový signál, jsme zjistili, že jsme od značky vzdáleni asi 400 metrů vzdušnou čarou - bohužel přes ten nejhustší les. Takže jsme se kousek vrátili, napojili se na cestu, která nás zhruba měla dovést směrem ke značce... Došli jsme na jednu cestu a zbývalo nám tak sto metrů - ty už jsme ale museli vzít přes les. Naštěstí jsme na značku narazili hodně brzy a už jsme se jí nepustili.

Došli jsme k tábořišti v Oklukách a k tamnímu rozcestníku. Tady už mě začaly nohy zlobit, takže jsme se rozhodli, že cestu zkrátime a nepůjdeme až do Benešova, kde měl původně náš výlet končit, ale jen do Protivanova, odkud nám jel ve 14:45 bus. Výstup od Okluk byl pro mě utrpením, protože cesta vedla do poměrně příkrého kopce a otlačeným kotníkům se to moc nelíbilo. Holt musím boty prvně trochu rozšlápnout, než se v nich znovu vydám na podobně dlouhý výlet.
Nakonec jsem se ale na kopec vyplazila a už zbýval jen kousek cesty ke Starému Hradisku, největšímu keltskému oppidu na Moravě. Má rozlohu 37 hektarů.. A něco málo informací z tabule naučné stezky:

Staré Hradisko je nepochybně nejvýznamnějším keltským oppidem na Moravě. Nachází se na východním okraji Drahanské vrchoviny a jeho nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 541 m.n.m. Oppidum zabírá plochu 37 ha a je členěno celkem na tři části - vnitřní areál (22,5 ha), západní předhradí (13,5 ha) a nevelké východní předhradí (1 ha). Délka vnějšího opevnění měří zhruba 2800 m, vnitřní opevnění, které odděluje centrální část od západního předhradí, měří asi 550 m. ... Pro srovnání další moravské oppidum Hostýn měří zhruba 19 ha, dnes zničený Kotouč u Štramberka měl původně rozlohu kolem 12 ha; největší oppidum v Evropě - Heidengraben u Grabenstettenu v jihozápadním Německu - zabírá plochu 1660 ha.

Takže jsme se šli na oppidum projít - a je neuvěřitelně rozlehlé, něco úplně jiného, než na co je člověk zvyklý. Nachází se na něm pouze několik rozvalin valů, jinak jen tráva a nějaké to křoví - a pasou se tam podle kravinců čas od času krávy... Prošli jsme se tedy a vrátili jsme se zpátky k rozcestníku. Od něj jsme se vydali do Malého Hradiska, kam nám zbýval asi kilometr. Prošli jsme obcí, podívali jsme se na památník padlých a jakousi plastiku, pak další památník na návsi, nástěnku hasičů - ta opravdu stála za to... A už jsme byli na dalším rozcestí, kde jsme se napojili na žlutou značku - a hurá do Protivanova. Zbývaly nám ještě čtyři kilometry...

U Protivanova stojí tři větrné elektrárny - už od Malého Hradiska na ně byl moc pěkný pohled, jedna malá a jedna velká se točily nonstop, další velká chvílemi stála. Po cestě jsme se zastavili na ostružinách a vznikla fotka "Kde máš ženu, Mikovče? Je na malinách!". Prošli jsme lesem, na kterém nebylo nic moc zajímavého, pak poklusem Protivanovem - je tam rozkopaná silnice, takže jedna zastávka busů nefunguje, museli jsme se vyplazit až na náves. Já tam stejně měla namířeno - kvůli TZ. To nám zbývalo asi deset minut do odjezdu busu. Takže jsme se usadili na návsi, počkali, až bus dojede, sedli do něj a dopravili se do Prostějova. V autobuse mi stihly nohy zatuhnout, takže po vystoupení z autobusu na prostějovském autobusáku jsem byla ráda, že chodím. Naštěstí po dojetí do Brna se mi to povedlo vcelku rychle rozchodit... Díky bohu za ty dary. Nakonec ani puchýře nebyly, jen trochu otlačená pata a hodně otlačené lýtko na hraně boty.. Holt když vyrazím v nových botách na takhle dlouhý výlet, patří mi to. :o)))

Kilometrovník:
Stražisko - kostel - Stražisko 1 km - U tří dubů 5 km - Na Pohodlí I. 5,5 km - Na pohodlí II. 6 km - Okluky 9 km - Staré Hradisko 10 km - Malé Hradisko 11 km - Protivanov (celkem =) 14,5 km