Za horníky

Druhý výlet druhého květnového víkendu, tedy v neděli 14.5.2006, vedl z Brna zase jednou jiným směrem než na sever - tentokráte jsme se vydali za západ až jihozápad - východištěm naší cesty byla Zastávka u Rosic, obec vzdálená asi 20 km západně od Brna. Nejdřív jsme se tam museli nějak dostat - takže v 10:20 byl sraz na hlavním nádraží v Brně. Nakonec se nás tam s mírným zpožděním sešlo pět + tři psi: já s Xulou a Denym, Gwendolinka s Dinulkou, Garfield, Kristal a Puding. Vyjeli jsme vlakem v 10:37, v Tetčicích jsme si dali nenadálou přestávku kvůli problémům s vlakem, ale pak už jsme dorazili do Zastávky.

Po konzultaci s rozcestníkem jsme zjistili, že nás čeká asi 10,5 kilometru po modré značce - cílem cesty byly Oslavany. První překážka, lávka přes trať, nás čekala už v Zastávce, naštěstí jsme to zvládli bez úrazu. A už jsme ťapkali po cestě, psy pro jistotu zatím na vodítku (a nakonec jsem pustila jen samotnou Xulu, Deny netahal, ani nejevil zájem o běhání...). Po cestě nebylo nějak nic moc zajímavého, prostě jsme šli lesem a bylo. Po cestě nás potkal první déšť - a já jsem u jednoho rozcestníku zjistila, že mi došly oboje baterky ve foťáku, resp. jsou oboje vybité... A to jsem je měla čerstvě nabité. Takže jsem přestala fotit, aby mi zbyla energie aspoň na rozcestníky...

Přiblížili jsme se ke Zbýšovu u Rosic, kde nás čekala první zastávka. Jako první jsme viděli jednu z těžních věží, která je zřejmě ještě v provozu. Pak jsme zase zašli do lesa - a to byl takový echt tmavý listnatý les, temno, chládek... Po vyjítí z lesa nás chytil druhý déšť - to už jsme byli na kraji Zbýšova a hodlali jsme najít snack bar U Kaštanu, kde prodávají turistické známky. Schovali jsme se na chvíli pod stromy, ale pak jsme uznali, že to nemá cenu, zeptali se na cestu ke Kaštanům a vyrazili do deště.

Snack bar jsme našli poměrně rychle, přece jen důlní věž Antonín je poznatelná celkem dobře, po zeptání se, jestli tam můžeme se psy, jsme se tam usadili, dali si pití a jídlo, oddechli si - a taky trochu uschnuli. S Gwen jsme si koupili TZ, zaplatili jsme a vyrazili jsme dál. V mezičase se na chvíli objevilo slunko, ale na nás nepočkalo...

Od Kaštanu jsme se vydali po neznačené cestě s tím, že musíme podle mapy narazit na značku. Cesta ve směru, ve kterém měla vést, najednou skončila a doprava pokračovala užší cesta. Řekli jsme si, že to vypadá na cestu podle mapuy - a po projití na kraji řepkového pole jsme skončili na skládce... Tu jsme přešli, naštěstí byla otevřená vrata, takže jsme nemuseli přes další pole - ale vrátili jsme se do Zbýšova... Nevadilo, po chvilce jsme narazili na modrou a pokračovali jsme ven z vesnice mezi řepkovými poli... To bylo něco pro můj alergický nos...

Řepka netrvala zas tak dlouho, zašli jsme zase do lesa, mohla jsem opět pustit Xulu. Tentokrát byl les příjemnější, světlejší, ale zase tam občas rostla nějaká ta borovice. Sešli jsme z kopce, pak jsme seběhli z trochu prudšího kopečka a octli jsme se u potoka - a čekali nás dva brůdky. Přes jeden se dalo přejít po dvou kmíncích, na dalším už se muselo trochu vodou, ale nevadilo, aspoň to bylo osvěžení pro psy, kteří se vyráchali. A už jsme se dostali zase zpátky do civilizace - bohužel, protože nás čekaly víc jak tři kilometry po silnici - nic moc pro psy... Ale co naděláme...

Z Padochova už jsme tedy šli pořád po silnici/chodníku. Překvapila nás tam jedna věc - někdo chtěl asi doslova pošlapat něčí památku... A v chodníku byl místo dlaždice kus náhrobního kamene... No, stane se, ale bylo to takové zvláštní. To už jsme se víc a víc blížili do Oslavan. Čekala nás ještě cesta podél řeky - vede tam naučná stezka permokarbonu Boskovické brázdy, tu jsme ale moc nevnímali - já hlavně proto, že mě Xula tahala, takže jsem byla ráda, že existuju...

Došli jsme k autobusovému nádraží (a rozcestníku) a vydali jsme se ještě do zámku pro turistickou známku - to musela být rychlovka, protože nám za 25 minut jel bus do Brna... Známku jsme sehnali v muzeu na zámku a pak jsme se fofrem vraceli zpátky k busu. Bus přijel asi pět minut poté, co jsme dorazili na busák - a nastal problém. Vezme nám tři psy? Nechtělo se mu, ale nakonec jsme ho ukecali - jinak bychom si museli počkat na vlak, který jel až v pět... Takhle jsme dojeli do Brna před čtvrtou...

Kilometrovník:
Zastávka - Babice u Rosic 2 km - Zbýšov u Rosic - 4 km - U Kaštanu 4,5 km - modrá 5 km - U mlýnku 8,5 km - Oslavany 11,5 km - zámek a zpět (celkem =) 12 km