Čebínka - testujeme hloubky

Další neděle, kdy mám odpolední, další výlet. To se to chodí, když v práci musím být až ve dvě... Včera při herní akci u nás doma jsem si řekla, že by nemuselo být špatné vyrazit konečně na Čebínku, rozhlednu nad Čebínem, který se nachází kousek severozápadně od Brna. A protože se Ilicz a Lillien rozhodli, že se přidají, vyrazili jsme. KloKi jel na nádraží společně se mnou, protože on a Puding vyráželi na druhý výlet, do Lednicko-valtického areálu, na který jsem já bohužel neměla čas.

Takže jsem vyjela vlakem v 9:57 z hlavního nádraží, v Krpoli přistoupili Ilicz a Lil a hurá vláčkem do Čebína. Vystoupili jsme a hned u nádraží se dali po žluté značce - tahle značka není zatím v mapách značená, dozvěděla jsem se o ní v podstatě náhodou při pročítání poznámek k turistické známce. Takže jsme prošli v podstatě celou obcí, kolem hřiště, restaurace Čebínka a kostela sv. Jiří, koukli jsme na to, jak jiřičky krmí mláďata - a pak už hurá nahoru do kopečka na rozhlednu. Rozhledna je otevřena od dubna do října o sobotách a nedělích od 11 do 17 hodin, a to jen za pěkného počasí. A musím nechat, že nám se počasí vyvedlo, jen trochu foukalo...

Zanedlouho jsme byli u rozhledny, která už byla otevřená. Takže jsme si koupili vstupenky, já turistickou známku... A rozhodla jsem se, že zkusím nahoru na rozhlednu vylézt. Což je u mě věc takřka nevídaná, protože mám děs a hrůzu z hloubek... A tahle rozhledna je stožárovitého typu, se mřížkovanými schody, které ji obtáčejí kolem dokola. Prostě a jednoduše - nic pro mě. Ale rozhodla jsem se překonat sama sebe a nahoru vylézt. A tak se šlo... Ve dvou třetinách už jsem to chtěla vzdát, ale nakonec jsem to zvládla. Jen jsem vylezla nahoru a přilepila se ke středovému sloupu a odmítala se hnout - foukal tam totiž celkem silný vítr, který celou rozhlednou kolébal. Ale i tak jsem si udělala průhledovou fotku dolů do hlubin... Ale byla jsem ráda, když jsme se vraceli zpátky dolů - a zjistila jsem, že když jdu dolů, tak mi průhledné schody nevadí. Zvláštní.

Od rozhledny jsem se vydali lesem z kopce dolů - chtěli jsme dojít dolů tak, abychom mohli doťapkat pěšky do Kuřimi. A tak jsme se po chvilkovém prodírání křovím slezli z kopce - a ocitli jsme se v areálu vápenky. A teď nastala otázka, jak se dostat ven? Nikudy to nešlo, všude plot.. Takže to skončilo tak, že jsme došli na vrátnici a požádali pána, jestli by nám otevřel vrata. Měl z nás celkem srandu, takže nám je otevřel bez problému...

Pak jsme ušli kousek po silnici, asi po 300 metrech jsme odbočili doprava mezi pole, kolem cvičáku a koně na skládce (ano, ten kůň měl výběh, který vypadal jako skládka) jsme šli dál a dál mezi poli, pak podél dráhy... A už jsme se ocitli v zahrádkářské kolonii u Kuřimi, prošli jsme jí a kolem rybníka a honem honem na nádraží - jel mi totiž ve 12:53 vlak, kterým jsem se potřebovala dostat do práce... Nakonec jsem ho stihla... Ilicz a Lil pokračovali pěšky dál do Brna, tak jsem zvědavá, jak dopadli...

Kilometrovník:
Čebín - Čebínka 2,5 km - vápenka 4 km - Kuřim (celkem =) 8,5 km (po neznačených cestách)