![]() |
|
Bukovanský mlýn a ŽdánicePoslední červencový výlet roku 2006 se odehrál opět na jihu Moravy, tentokráte na Kyjovsku. Sešli jsme se v osm na hlavním nádraží, odkud jsme vlakem vyráželi do Bohuslavic, kde začínala naše trasa. Celkem jsme byli čtyři - já, Garfield, Puding a Petr. Asi po hodině a čtvrt cesty jsme do Bohuslavic dojeli - vlak chvílemi hodně házel, asi se vedra začala podepisovat i na těchto kolejích... A hned v Bohuslavicích na nás čekal - pes. Prý přišel se skupinkou výletníků od Haluzic - a nikdo nevěděl, čí je... Chtěl (resp. chtěla, byla to fenka) jít s námi, ale to jsme si jaksi nemohli dovolit - takže zůstala na nádražíčku, paní výpravčí slíbila, že zavolá na policii, jestli by pejsu mohli odvézt do útulku.. Tak doufám, že to tak dopadlo... Z Bohuslavic jsme tedy vyrazili po červené značce do Bukovan, kam jsme po menším zabloudění mezi poli došli. Po cestě jsme potkali kombajny v práci (holt na vesnici je neděle v případě nutnosti taky pracovní den) a taky jeden krásný novodobý kříž - nevypadá jako ty klasické kříže, ale je moc pěkně řešený... Došli jsme do Bukovan a ze značky jsme odbočili k Bukovanskému mlýnu. Je to nejmladší větrný mlýn u nás, byl dostavěn v roce 2004, 1.5. byl slavnostně otevřen. Je postaven z litého betonu se železnými výstužemi, uvnitř je obložen dřevem. Je rovnou koncipován jako rozhledna, proto jsou lopatky mlýna na elektrický pohon. Je to i bezpečnostní opatření, protože v Bukovanech často vane vítr rychlostí přes 100 km v hodině, tím pádem by se lopatky točily v některých případech hodně rychle. Z rozhledny je vidět (za dobrého počasí, na které my štěstí neměli) do Rakouska na větrné elektrárny, na Bílé Karpaty.. A dál si to nepamatuju, ale vím, že paní jmenovala ještě nějaká další místa. Kolem mlýna by měl od letošního roku vyrůstat areál s hospodou, ubytováním, řemeslnickými dílnami a sklípky (12 sklepů, každý specializace na jednu z odrůd vína, které se v ČR pěstují)... Dostali jsme také okoštovat místní víno - pak jsme se podívali nahoru, prohlédli si výstavku obrazů v prvním patře, rozhlédli se po kraji a pak jsme se vrátili do Bukovan a pokračovali dál po červené značce, tentokráte do Lovčic. Cesty jsou mezi Bohuslavicemi a Lovčicemi celkem špatně značené - bohužel, dvakrát se nám stalo, že jsme nevěděli, kudy se máme vydat dál. Nakonec jsme se ale vždy trefili na tu správnou cestu a došli jsme k rozcestí Vlčí jáma. Tam jsme opustili červenou značku a napojili se na modrou, která nás vedla rovnou do Lovčic. Prošli jsme skoro celou vsí, než jsme narazili na otevřenou hospodu - ale nakonec jsme na ni narazili, dali jsme si koalu, chvíli si orazili a pak hurá dál. U lovčického kostela se nachází další rozcestí, které nás navedlo na zelenou značku - ta nevede pod kostele, ale kus dál, musí se k ní dojít po neznačeném úseku. Značku jsme nakonec našli a po silnici došli do Ždánic. Tady jsme se vydali najít Vrbasovo muzeum, které se nachází v místním zámku. Muzeum je malé (nachází se v 11 místnostech v přízemí zámku), zato ale přeplněné exponáty a opravdu je se na co koukat... Pohyblivé modely mlýnů, modely lokomobil a další, krásně vykreslené rodokmeny, spousta obrazů... Po prohlídce muzea jsme se šli opět občerstvit do hospody, protože bus nám jel až za 50 minut... Po hospůdce jsme se odebrali na zastávku autobusů, kde jsem zjistila, že mám popraskané turistické boty a že kvůli tomu mi do nich teče... Takže půjdou v dohledné době na reklamaci, ještě musí přežít Orličky, bez nich bych je nezvládla... No, dojeli jsme autobusem do Kyjova, kde jsme se veeeelmi zrychleně začali přesouvat na vlak - měli jsme na přesun cca 10 minut, takže jsme vyslali dlouhonohého Půďu napřed, já a Garf jsme ale stejně posledních cca 300 metrů dobíhali... Nakonec jsme to stihli - díky bohu... Ve vlaku jsme si všichni schrupli, tak jsme byli z toho vedra dodělaní... A pak už hurá a jsme v Brně... :o) Další fotografie (spousta křížů, svatých apod.) najdete v galerii. Kilometrovník:
|