Na Babí lom

Tak se týden s týdnem opět sešel, další sobota je tu - 15. července 2006. A s ní také další výlet, tentokráte do míst mně dobře známých z předchozích výletů - na rozhlednu Babí lom. Srazili jsme se v hojném počtu čtyř lidí a jednoho psa v Židenicích na nádraží. Jela jsem já s Denym, Garfield, Puding a Petr. Koupili jsme jízdenku a přesunuli se na nástupiště, abychom počkali na vlak, který jel za cca 15 minut.

Nasedli jsme a hurá do Adamova na zastávku, odkud vychází žlutá značka směrem do Vranova. Z Adamova je to moc pěkné stoupání, příjemně pozvolné, pěkně 3 nebo 4 kilometry od řeky nahoru na kopec k hájence. Po cestě jsme potkali pár malých potůčků, Denoušek se vykoupal v jedné menší bažině, jinak jsme nepotkali nic a nikoho - šli jsme jako jediní a další živou duši jsme potkali až ve Vranově. Holt bylo teplo a lidi jako obvykle radši leží u vody, než by vyrazili někam na výlet. A já se jím vcelku divím, ramena a záda si můžou spálit i na výletě, nejen u vody. ;o)

Dorazili jsme do Vranova a vydali se ke klášteru. Byl to kousek, po cestě jsme viděli "barometr"navštívili jsme farní a poutní kostel Narození Panny Marie (momentálně se opravují venkovní zdi a dlažba venku, takže přístup do kostela je po lávce), prohlédli si ho uvnitř, já konečně udělala vevnitř aspoň pár fotek... Více informací o kostele najdete na stránkách Duchovního centra sv. Františka z Pauly.
Když jsem si vzala venku Denyho, aby se do kostela mohl jít podívat Půďa, začal blbounek Denoušek vyskakovat na zeď, která je kolem nádvoříčka před kostelem.. Pod tou zdí je asi 6 metrů padák dolů a zahrada... Kdyby tam spadl, měli bychom asi o starosti postaráno.. Naštěstí se mu nic nestalo, protože jsem ho vždycky honem strhla zpátky.

Od kostela jsme se pak vydali hledat otevřenou hospodu - bylo vedro, žízeň.. Nakonec jsme uspěli až v penzioně Na gruntě, kde jsme si dali Grenu, pivo a já s Půďou taky zelňačku... Poseděli jsme, trochu jsme si odpočali a pak jsme vyrazili směr Babí lom. Byla to trasa, kterou jsem nešla prvně, takže pěkně dva kilometry k Jelínku a pak ještě kilometr k rozcestí u Babího lomu. Cestou jsme likvidovali lesní ovoce, především maliny, ale i na borůvky jsme narazili. A v jednom maliní jsme potkali taky saranče... Pod kopcem jsme si zachytali lelky u lelkovadla a pak už jsme se šplhali po svahu, na kterém jsme také potkali první jiné turisty.

U rozcestí jsem se rozhodla, že půjdeme s Denym spodem - nechtělo se mi absolvovat s ním trasu po skalnatém hřebeni, přece jen to není nic pro psa na vodítku. Takže jsem svěřila Půďovi foťák, abych měla aspoň nějaké fotky ze hřebene, a šupajdila jsem si to trochu napřed, protože Deny chtěl jít pochopitelně s ostatními po hřebeni, což se mi ani trochu nelíbilo. Na konci cesty ale byla jeho touha uspokojena, protože posledních cca 100 metrů jsme šli po hřebeni i my. Počkali jsme u rozhledny na kluky - Denouch byl po výstupu totálně oddělaný... Trochu jsme se osvěžili a občerstvili, já jsem se pokusila vyfotit panoramatickou fotku (zatím nevím, jak se mi to povedlo, dnešní fotky jsem ještě neviděla, budu je doplňovat až zítra... psáno 15.7. v 18:35) - a pak už jsme valili do Lelekovic, kde jsem doufala chytnout autobus, protože jsem musela být ve dvě v práci - a už bylo po dvanácté.

Protože do Lelekovic se jde z kopce, byli jsme tam za chvilku. Zjistila jsem, že mi autobus jede za 18 minut, takže jsme si sedli na zahrádku u hospody, dali jsme si pivo/kofolu/mix víno-sprite... A za chvíli jsem už musela jít, takže jsem Denyho přenechala Garfovi, foťák Půďovi, protože kluci pokračovali dál na Mokrou horu, a šla jsem na bus. A šťastně jsem dojela do práce....

Kilometrovník:
Adamov - Vranov-hájenka 3,5 km - Vranov-rozcestí 4,5 km - U Jelínka 6,5 km - Babí lom-rozhledna 8 km - Lelekovice 10 km (- Mokrá hora 15 km)